Naše principy

V žertu o sobě občas mluvíme jako o semikomunitní pseudolesní školce nebo také jediné lesní školce v republice s podlahovým topením v koupelně… Pravda je taková, že od ortodoxních lesních školek se opravdu v některých ohledech lišíme. V deseti následujících bodech představujeme naše hlavní charakteristiky.

  • ZDĚNÝ DOMEK

Program se celý odehrává venku jen v létě a v teplých jarních a podzimních dnech. Přes zimu sice vyrážíme na dopolední vycházky do okolí, nebo trávíme čas v zahradě, ale minimálně půlden trávíme v zázemí u tepla krbu. Zimu také využíváme pro exkurze a návštěvy kulturních nebo sportovních zařízení a akcí. Od letošního roku chodíme také plavat do kohoutovického aquaparku.

  • PROJEKTOVÁ VÝUKA

Od ortodoxních lesních školek se lišíme částečně také tím, že i když věříme v nenahraditelnost volné hry a spontánních aktivit, dětem navíc předkládáme formou nabídky předem připravený program. Lesní školky často vznikají impulzivně, třeba i bez zapojení někoho s adekvátním vzděláním nebo zkušenostmi v oboru. My se snažíme děti rozvíjet s využitím/zužitkováním všech našich znalostí a dovedností z pedagogicko­‑psychologických oblastí. Nově se nabídka aktivit opírá také o projektovou výuku, kdy společně prozkoumáváme určité téma napříč oborovými oblastmi (a příklad realizace projektu se můžete podívat zde)

  • KOMUNITA

Co naopak sdílíme s lesními školkami, je komunitní charakter. Jsme vlastně rodinná školka, která se rodiny snaží zapojovat, co to jde. Rodiče můžou přispět k formování programu, jsou zvání na oslavy a víkendové akce. Každý den uveřejňujeme v uzavřené skupině na facebooku krátký report – shrnutí průběhu dne doplněné fotografiemi – pro přesnější představu rodičů, co se ve školce odehrávalo (ukázka reportu zde). Sdílíme spolu výchovně­‑vzdělávací know how. Také děti se aktivně podílí na tvorbě programu. Jejich podněty a nápady zapracováváme do svých pedagogických příprav, abychom jim dali najevo, že i ony mají možnost výrazně ovlivňovat, co se ve školce děje.

  • DĚTI SOBĚ

Aspekt aktivního tvůrcovství se promítá do programu i jinak. Jeho součástí je totiž zapojení dětí do provozních záležitostí. Pomáhají nosit polínka ke krbu, sbírat šišky, pečovat o záhonky na zahrádce. Věříme, že dětem je bližší skutečná práce než přejíždění po koberci umělohmotným křiklavě růžovým vysavačem made in China. Rádi jim do rukou vkládáme opravdové nástroje a nářadí. Necháme je za asistence dospělého zatloukat hřebíky, sekat dříví a rozdělávat oheň. Společnou prací a péčí především o zahradu v nich chceme podpořit uvědomění, že z velké míry ovlivňují to, co a jak se kolem nich odehrává.

  • PŘÍRODA JAKO HERNA

S lesní pedagogikou dále sdílíme myšlenku, že příroda je ideální prostředí pro zdravý psychický i mentální vývoj dětí. Předškoláci se do velké míry učí skrze pohybově­‑kinestetické mechanismy a příroda jim v tomto ohledu poskytuje nenahraditelné podněty. Děti v lesních školkách vynikají úrovní hrubé i jemné motoriky. Pobytem v přírodě učíme děti pracovat s bezpečným rizikem. Přírodu považujeme samu o sobě za dalšího člena průvodcovského týmu, který děti naučí, co nezvládne nikdo z lidí. Přírodní prostředí navíc odbourává pro dospělé stres z toho, že dítě třeba poškodí vybavení interiéru a venku mu tak mohou nabídnout mnohem větší míru svobody.

  • EMPATICKÁ UPŘÍMNOST

Chceme v dětech pěstovat samostatnost a smysl pro zodpovědnost. Zejména tak, že je necháváme i o osamotě,“ bez dozoru”, a přenášíme na ně řešení problémů adekvátní jejich věku. Poskytujeme jim prostor a čas, aby si na věci mohli přicházet samy každý ve svém tempu. Emoce jsou pro nás přirozenou součástí. Jsme dětem nablízku, když to ve svých emocích potřebují a pomáháme jim si emoce uvědomovat a dokázat je popsat. To považujeme v jejich vývoji za klíčové – aby uměly naslouchat samy sobě, dokázaly si zvědomovat své potřeby a zároveň potřeby druhých. Vedeme děti k upřímnému sebevyjádření, ale i empatickému naslouchání.

  • INDIVIDUÁLNÍ I PROKOLEKTIVNÍ PŘÍSTUP

Respektujeme tempo a vývojové (senzitivní) fáze jednotlivých dětí. Počet školkařů nikdy nepřevýší patnáct na dvě průvodkyně, a proto je individuální přístup zaručen. Zároveň ale nebereme ze zřetele socializační hledisko. Mrzí nás, když se individualismus vyzdvihuje jako absolutní hodnota a společnost se štěpí a rozpadá. My se snažíme zcelovat, propojovat, stavět na společném základu. Společnou bázi budujeme i skrze pořádání“ zmodernizovaných tradic” (ukázka toho, jak to může vypadat třeba na příkladu Mikuláše zde). Se zvýšenou péčí se zaměřujeme na kultivaci schopnosti spolupráce, empatie a vzájemné pomoci.

  • EKOLOGIE A UDRŽITELNOST

Společná s lesními školkami je také akcentace ekologického přístupu a udržitelného způsob života. Dbáme na zdravé a férové stravování, upřednostňujeme potraviny od lokálních dovozců a s bio certifikací. Neplýtváme vodou a vždy, než oběd či svačinu vyřadíme ke zkompostování, nabídneme je k dojedení ostatním. Kultivujeme schopnost dobrovolného dělení se s ostatními.

  • VÝCHOVA NÁPODOBOU

Opravdovým přikázáním je pro nás snaha být dětem maximálně dobrým vzorem. Pro průvodce platí skoro stejná pravidla jako pro děti. Máme svoje gumáky, v létě nosíme klobouky nebo kšiltovky, neskáčeme dětem do řeči, přiznáme před nimi chybu, snažíme se být maximálně otevření, pravdiví a čitelní ve všem, co děláme a co říkáme. Přistupujeme k dětem z pozice rovnocenného partnera, s respektujícím přístupem, ale zároveň jim chceme pro jejich vlastní dobro určit hranice – nejlépe to vystihuje termín“ milující hranice”, kdy ne! znamená ne! ale nemusí to být NE!!!. Do co největší míry je necháme spolupodílet se na pravidlech a na chodu školky, citlivě zohledňujeme jejich názory a nápady. Zároveň jsme ale důslední a pevní a trváme na určitých zásadách důležitých pro chod kolektivu.

  • PRŮVODCOVÁNÍ

Nejsme chůvy, biřicové ani pančelky. Jsme průvodci. Provádíme děti životem, pokládáme základy, předáváme v nejlepší víře své zkušenosti, Sami poukazujeme na to, že se učíme jak jim být dobrými průvodci, reflektujeme svoji pozici a usilujeme o vlastní profesní růst. Proces obohacování je vzájemný, i my se od dětí lecčemu můžeme přiučit. Zdůrazňujeme učení a poznávání jako vzrušující celoživotní dobrodružství, jako cestu, kterou denně podstupujeme společně. Nechceme děti zahlcovat“ hotovým věděním”, spíše jim poznání zprostředkovávat skrze jejich vlastní prožitky a zážitky