Náš Příběh

Za sedmero horami a sedmero panelákovými sídlišti založily dva páry na Kamenném vrchu lesní klub Cestička. Pak ale zakladatele­‑průvodce odvál osud jinam. Protože však mámám a tátům dětí, které do klubu docházely, lesoškolkaření na Kameňáku učarovalo, rozhodli se spravovat ho svépomocí.

Cestička se transformovala v cosi, čemu dnes zpětně s nadsázkou říkáme undergroundové sdružení biomatek. Byly to dva dobrodružné roky, kdy rodičové nosili vlastnoručně navařené obědy pro celou školku napakované v krosnách, pro vodu se muselo docházet z jurty k sousedům a na záchodě, respektive dřevěné kadibudce, se v zimě trůnilo v minusových teplotách. Program tenkrát sestával hlavně z toho, že se nechala“ lítat děcka povenku”.

A pak do osudu školky vkročil další pár. Kdyby měli indiánská jména, nejspíš by zněla: Neumí­‑se­‑mračit a Tancující­‑vítr. Při brouzdání rezervací na Kamenném vrchu spolu objevili několik polozapomenutých mišpulí – staročeských dřevin s lahodnými plody podobnými scvrklým jablíčkům. Ovocný strom málokdo zná a ještě méně se ví, že jeho malvice jsou jedlé. A chutné – malé nahnědlé mišpule mají tekutou dužinu připomínající povidla a jíst se dají až po prvním mrazíku.

Očarování nenápadnými stromky a možná i zahradnické geny jednoho z nich je vedly k přejmenování nově vznikajícího lesního klubu na Mišpuli. Jurta musela z pozemku v zahrádkářské oblasti pryč, a tak se školka přestěhovala o pár metrů dál do zděného zahradního domku. Kouzlo dřevěné kadibudky s vyřezávaným okýnkem ve tvaru srdce bylo tatam, ale objevila se jiná magie – okouzlení možnostmi tekoucí teplé vody přímo v zázemí školky.

Nedávno se pod záštitou nakažlivě usměvavé Niki a báječného tanečníka Radka stala Mišpule spolkem. Průvodci si začali doplňovat pedagogické vzdělání a program se rozšířil k nabídce rozmanitých dobrovolných aktivit. Niki s Radkem se sice při provozování školky vzali, ale svatbou tenhle příběh nekončí. Pokračuje dál a žije v Mišpulatech, jak se říká školkovým dětem. Přímo před našimi zraky vykvétají v krásné lidi. Podobně jako mišpule, která se vždy na jaře osype líbeznými bílými kvítky.