Mišpule je zasazená do malebného prostředí přírodní rezervace Kamenný vrch. Zázemí v podobě zděného domku, se nachází v zahrádkářské kolonii v sousedství koniklecové louky. Tu na přelomu zimy a jara pokryje načechraný fialový koberec vzácných konikleců velkokvětých. Prý středoevropská rarita. Na stránkách Rezekvítku, organizace pečující o chráněná místa v Brně, dokonce píší, že z hlediska rozlohy se pravděpodobně jedná o nejpočetnější lokalitu tohoto druhu na světě. Tomu by odpovídalo, že za tou rozkvetlou nádherou každoročně přijíždějí autobusy ze všech koutů republiky.
Parádu tu nedělají jenom raritní fialové kytky. Na jaře stepní krajinu obsypou i jiní fešáci a krasavice z rostlinné říše. Vykvétají tu taky růžkaté štírovníky, drobnolisté hvozdíky a drze vyhlížející kozí brady. Děti ovšem nejvíc zajímají šípkové keře a mišpule, protože z nich můžou rovnou do pusy vymačkávat chutnou dužina. Šípky společně sbíráme na čaj a z mišpulí se dělává marmeláda. Z okolní květeny děti pojídají ještě jarní stopečky svěže zelených jehliček modřínů
Když tu v prvních jarních měsících nepanuje koniklecové šílenství a botanici se nestřídají ve vchodu do rezervace s entomology a entomologové s turisty a turisté s milenci na vycházce, uvidíte tu a uslyšíte i rozmanité živočichy. Tedy nejvíc psy, protože Kamenný vrch je oblíbená lokalita k venčení a procházení. Ale kromě štěkotu se tu ozývá taky kdákání slepic zahrádkářů a zvuky vydávané rozmanitým ptactvem. V lese a na loukách můžete zahlédnout různé druhy sýkorek, křičívají tu na sebe sojky, hašteří se žluny, cukrují kosové a tomu tepajícímu životu přitakávají do rytmu strakapoudi.
A pokud byste se zeptali dětí, jací zvířecí přátelé s námi obývají tento prostor, nejspíš vykřiknou“ kozy”. Chová je náš soused a půl roku jsme měli nedocenitelnou možnost starat se o ně místo něj ve školce. Dojili jsme, vodili je na pastvu a vyráběli domácí sýry a jogurty. Dnes náš dřevěný chlívek zeje prázdnotou. Zahradní prostor s námi ale dodneška sdílí zrzavý kocour Šerchán.
Kromě rezervace chodíme na procházky také do přilehlého lískoveckého lesoparku, který se už několik let revitalizuje. Děti mají v oblibě především zdejší rozhlednu a jezírko, kam chodíme pozorovat vývoj pulců v žáby. Občas dojdeme až k hotelu Myslivna, nebo čas od času zabrousíme do kohoutovického lesíka – hlavně v dubnu, kdy tu dozrávají plané třešně.
A jindy zase prostřídáme les s městem a vypravíme se s křídami, lanem a míči na některé z dětských hřišť v okolí. Děti mají nejraději to s majákem na sídlišti Plachty nebo s indiánským totemem na ulici Kamínky, případně hřiště přímo na Koniklecové.
Často také zůstáváme na naší zahradě, která je tak veliká, že z jednoho jejího konce nejde dohlédnout na druhý. Kromě její délky tomu přispívá i kopcovitý terén, do něhož je zasazená. Máme na ní ohniště, pískoviště, dřevěný pracovní stolek, torzo teepee, a spoustu špalků, dřev a větví na stavění a hraní. Za teplých dní na zahradě i obědváme a odpočíváme na dekách ve stínu ořešáků a švestek.
Uprostřed zahrady se nachází zázemí školky. Je to zděný zahradní domek rozdělený na odpočívací a aktivní zónu, kuchyňku s jídelními stoly, vstupní šatnu, předsíň a toaletu. Vytápí se krbem a akumulačními kamny. V souladu s filosofií lesních školek se jedná o poměrně skromný interiér vybavený starým nábytkem a nevelkým množstvím hraček. Považujeme to za přednost.
Velké množství hraček totiž zbytečně tříští dětem pozornost a způsobuje roztěkanost. Navíc „hotové hračky“ často svádí k unifikovanému použití. Když si děti hrají s kaštany, šiškami, dřívky nebo kovovými vršky od přesnídávek, podporuje to jejich tvořivost a fantazii. A interiérové podmínky zase vybízejí k úpravám, poskytují prostor, který můžeme společně s dětmi upravovat a přetvářet. To nám přijde důležité – že naši caparti na víkendových brigádách přihlíží tomu, jak jejich táta staví schody a máma spravuje plot. Děti nepřicházejí do „hotového“, ale účastní se úprav, čímž v nich podporujeme vědomí, že všichni můžeme přispívat k tomu, jak vypadá naše okolí.
Navíc interiérové podmínky plně kompenzuje naše zahrada. Je to kouzelné místo s neopakovatelnou atmosférou. Skoro jako by ji namaloval Pavel Čech nebo Jiří Trnka. A bude to tu ještě magičtější, až zasázíme moruše a rybízy a taky položíme základy, tedy spíše kořeny plánovanému domečku z vrbového proutí.