Roman a Martina Danielovi
Když jsme se rozhodovali, zda dát naši nejmladší dceru do lesní školky, měli jsme teoretická očekávání a mírné obavy z praxe.
Očekávání se bohatě naplnila a na obavy jsme rychle zapomněli. Adinka si zvykala na pobyt v kolektivu v malé skupině a líbilo se jí trávit celý den venku. Školka, ač poblíž panelového sídliště, má hezké okolí s rozmanitou přírodou. Jsou tu louky s nízkou travou, kde se dá běhat i sedět, stromky, na které se dá lézt a borový lesík se šiškami a klacíky, ze kterých se dají stavět domky pro skřítky.
Adinka byla vždy ráda, že se může podílet na chodu lesní školky, pomáhat při vaření nebo nosit dřevo na topení. Zvyšovalo to její sebevědomí a doma v paneláku si těchto činností příliš neužila.
Velmi si oblíbila i průvodkyně. Všechny vždy jednaly s dětmi s respektem a dokázaly vyhovět i jejich individuálním potřebám. Tím (bohužel) nastavily dosud nepřekonanou laťku dalšímu předškolnímu i školnímu vzdělávání. Průvodkyně uměly připravit zajímavý program, stejně jako dát dětem volnost a zároveň dbát na dodržování základních pravidel. I jejich zásluhou děti ve školce dobře spolupracovaly jako skupina a starší přirozeně pomáhaly mladším.
V příjemné atmosféře lesní školky se dobře cítili i rodiče a často zůstávali déle při předávání dětí a nijak nechvátali do práce. Nejen Adinka, ale i celá naše rodina na lesní školku rádi vzpomínáme a vracíme se tam na návštěvu při každé příležitosti.
Ondra Chaloupka
Školka, kam děti chodí rády. Pro nás největší benefit. Starší dceru jsme zkoušeli posílat do klasické školky, ale po několika probrečených měsících jsme tuhle ideu zase opustili a zůstali věrni školce lesní. Fajn průvodkyně, rodinné prostředí, zajímavé projekty a budování kladného vztahu k pobytu v přírodě. Je to takový příjemný pocit přebírat si večer po školce tři rozzářené blátivé koule.
Verča Chaloupková
Když jsme Klárku přihlásili do lesní školky, neměli jsme moc přesné představy, co to bude znamenat. Jsme sportovci, takže tu byla motivace nechat ji dosytosti „vylítat“ po venku, ale nezanedbatelnou roli hrál i fakt, že do státní školky nám ji ve věku, ve kterém jsem potřebovala hlídání, ještě nevzali. Celkem rychle jsem ale zjistila, že lesní školka je mnohem víc! Ať už se jedná o společné ohřívání jídla na ohni, zapojování dětí do pomoci s provozem školky jako je nošení dříví, úklid, občasné vaření v rámci programu, či různé výpravy na nezvyklá místa – třeba „na nákup“. Dobrá adaptace proběhla i díky menší skupince dětí. My rodiče jsme si zase užili společné setkávání při různých akcích nebo na brigádách, které ale nejvíc ze všeho připomínají víkendový pobyt na chatě s táborákem.
Klárka je teď v lesní školce už čtvrtým rokem, její dva mladší bratři Jakub a Matěj putovali rovnou sem. Shodli jsme se, že nám to i za tu trochu delší cestu od zastávky MHD prostě stojí.
Klára Sláčiková
Školku Mišpuli bych doporučila všem (a teď těžko říci, jestli více dětem nebo dospělým:), kteří chtějí pro sebe i svoje ratolesti klidné rodinné prostředí s respektujícím přístupem, plné svobodných her, kreativního tvoření, fantazie a radosti. Všem těm, kteří chtějí mít pocit, že děti nevodí pouze do školky=instituce, ale spíše k sousedům či přátelům. Já i mé děti milujeme volnost a v Mišpuli se nám ji dostává dostatek. Zároveň nás obohacuje i prostředí školky, kolektiv dětí a jejich skvělých rodičů, přítomnost nápaditých a empatických průvodkyň, které jsou osobité a k dětem mají přirozený vztah. Moje holčičky Mišpuli navštěvují už skoro rok a jsem vděčná, že tu možnost mají (máme):).