Co ve vás probudilo odhodlání založit lesní školku?
Niki: Na začátku všeho stály vlastní děti. Pro staršího syna jsme se rozhlíželi po školce, která by nám byla partnerem a ve které by děti v bezpečném prostředí mohly objevovat a mít prostor pro svoji zvídavost. A shodou krásných (ne) náhod jsme se dostali na Kamenný vrch. Potkali jsme díky školce spoustu skvělých lidí, se kterýma se moc rádi scházíme a sdílíme. Vše do sebe krásně zapadlo a já si uvědomila, že celá moje činnost v životě se zaměřuje na děti – od skautování přes pořádání letních táborů až po lesní školku. A že mě to moc baví a věnovat se dětem mi dává velký smysl. Ta první léta dětství jsou pro celý jejich život moc důležitá a záleží na nich, kde a jak je děti prožívají, jaké vzory mají kolem sebe.
Radek: Souhlasím a dodám, že jsme svobodní a otevření rodiče, direktivní přístupy nám nedávají smysl. Rádi budujeme respekt, partnerství a pohodu pro obě strany mezi dospělými i dětmi.
Čím vás lesní pedagogika oslovuje?
N: Připomíná mi dětství, které jsem alespoň z části měla možnost prožít. Příroda je pro lidi přirozeně zdravé prostředí, kde děti můžou plynout ve svém tempu, objevovat vše, co potřebují, utvářet si (nejen k přírodě) zdravý postoj a návyky.
R: Jako potomek dvou diplomovaných zahradníků mám kytky pod kůží, i když jinak než rodiče. V lese, ale hlavně v oblastech přechodů mezi biotopy člověk objeví zákonitosti celého světa: přírodní vědy, fyzikální zákony, geniální matematické obrazce. Všechny oblasti lidského vědění se dají v přírodě vysvětlit.
Proč má Mišpule v nadsázce přívlastek pseudolesní?
N: Geberit a podlahové topení v koupelně nejsou úplně typicky lesní… ale v zimě jsme za to moc vděční:)
R: Nejsme v ničem v životě úplně vyhranění. Děti jsou venku, jak to jen jde. Ale když je morálka skupiny na dně, nemá smysl plnit tříhodinouvou“ kvótu” procházky v mrazech. Teplá podlaha je super, elektrický sporák taky.
V čem Mišpule vyniká? Co jsou její hlavní přednosti?
N: Pokud hledáte pro své děti prostředí, s nímž chcete vést dialog na partnerské úrovni, tak jste u nás na správném místě. Každé dítě je neuvěřitelně úžasný tvor, každé svým jedinečným způsobem. Máme tu skvělou partu rodičů, kteří se nebojí věci dělat jinak, než může být třeba běžně zvykem. Stojí jim za to překonávat nepohodlí, hlavně v zimě moc oceňuji a vážím si veškerého jejich úsilí a zapojení. Možná ani neví, že i tím dávají svým dětem do života příklad houževnatosti a vytrvalosti. Nejkrásnější je pro mě pozorovat děti, jak si umí samy poradit. Protože to všechno v sobě mají, jen jim musíme vytvořit to správné prostředí. Když samy vyřeší nějaký problém, když se navzájem od srdce omluví, když si umí říct o pomoc. I ty více plaché děti postupně rozkvétají a dokáží si u ostatních ohlídat své hranice a říct, co potřebují. A od toho jsme tu my – abychom vytvářeli takový prostor, kde pomáháme dětem, aby toho hodně dokázaly samy. A byli byste překvapení, co všechno i ty nejmenší děti zvládnou!
R: Vyniká v lidech, prostředí a přístupu. Naše průvodkyně jsou tím nejdůležitějším zdrojem celé školky, jejich nasazení, nápady a chuť se věnovat naším potomkům velmi obdivuji. Kolem školky jsou rodiče, kteří se rádi schází. Všichni spolupracujeme a užíváme si společných akcí. Taková komunitka spřízněných rodičů je vždy osvěžující. Budova školky stojí uprostřed zahrady, která na jaře rozkvete, jak jsem nikdy v životě neviděl (přitom rodiče zahradníci!). Je to tady srdcovka a každý si to tu zamiloval. Žádnému rodiči se nechce do práce ani domů, dětem už vůbec. S Nikol jsme otevření, respektující a opravdoví. Jdeme tak vzorem i pro naše průvodkyně, které s námi sdílí podobný přístup i směrem k dětem. Žádný dotaz není tabu, děti jsou rozvíjeny hravě po všech stránkách, mají čas si pohrát a odcházejí domů se spoustou zážitků.
Co by bylo třeba ve školce vylepšit?
N: Když to zjednoduším, tak minimálně nafouknout den, aby měl víc hodin a my současně s běžným pracovním a rodinným životem stíhali nachystat prostředí a všechny ty báječné programy a projekty, co nás radostně zvedají ze židle:).
R: Organizační schopnosti koordinátorky N a koordinátora R a náš časový fond. Pak bychom mohli dotáhnout interiéry, zahradu a hlavně nachystat tzv. připravené prostředí podle Marie Montessori, což je náš ideál.
Představte si nejlepší školku na světě… Jaká je?
N: Ideální představou je po mě takové komunitní prostředí, kde děti mají dostatek volnosti pro své objevování a zároveň dost pevných hranic a oporu v podobě zralých dospělých. Těch je ve školce víc, každý umí něco, čím může děti inspirovat, ukázat jim praktické dovednosti. Pak se nestane, že když si děti hrají“ na tátu”, tak popadnou imaginární tašku a „zmizí“ do práce. V mé ideální přestavě děti vidí dospělákům při jejich práci pod ruce. Společně se staráme o své potřeby, pěstujeme si jídlo, staráme se o zvířata. Děti vidí plno aktivit z praktického života. Společně sdílíme radosti i starosti, zábavu, ale i smutek. Vše v krásném čistém přírodním prostředí. Takovém, že si ani dítě nevšimne, že by do nějaké školky“ chodilo”, prostě to prožívá v celé své přirozenosti.
R: Dokážu si představit, že i naše školka by mohla být tou nejlepší na světě. To když si na ni ty malé dětičky, které se dnes šoulají za průvodkyněmi po koniklecové rezervaci, v dospělosti vzpomenou a řeknou si: „Jo, to bylo super, mám skvělé vzpomínky, připravili mě do života, našel jsem tam přátele až do dnešních dnů.” Tak potom bude naše školka nejlepší na světě.